Žádná spolehlivá odpověď na řešení tohoto problému asi neexistuje. Předně, situaci, kdy se ocitne vozíčkář/-ka na porouchaném EIV mimo domov, bez pomoci, je nutné především předcházet. Na těchto vozících se totiž pohybují v drtivé většině jen nejtíže hendikepované osoby, bez možnosti samostatné lokomoce pomocí dolních končetin. Proto je nejvhodnější, aby takový vozíčkář, pokud se hodlá vydat ven, mimo domov, do terénu, měl s sebou doprovod, který je schopen, v případě nečekané situace, postarat se o řešení. Je bohužel častou realitou, že se vozíčkáři spoléhají na kvalitu vozíku a ven se bez jakéhokoliv doprovodu vydávají poměrně často. V dnešní době mobilů lze i tento postup u některých uživatelů EIV akceptovat, pokud se mají na koho po telefonu obrátit v případě poruchy, či jiné nenadálé události. Mám na mysli z rodiny, z okruhu kamarádů, známých, apod., kteří jsou schopni situaci řešit. I pro tyto případy by však mělo platit, že se vozíčkář na EIV nebude sám pohybovat na liduprázdných místech.

Pokud tedy už nastane situace, kterou popisujete a vozíčkář bez zmíněného zajištění se ocitne na porouchaném EIV daleko od domova, je těžké poradit univerzální řešení pro všechny případy a všechna místa ČR. Zde totiž bude rozhodující, kde přesně se nachází a na jakém vozíku přesně sedí. Všechny EIV totiž nejsou zdaleka stejné jak rozměrově, tak vahou. EIV může vážit od nějakých cca 35 kg až po skoro 180 kg. K váze vozíku je ale nutné připočíst i váhu jeho uživatele. Z uvedených údajů vyplývá, že bez zvedací plošiny, či jeřábku, či aspoň navijáku ve spojení s přenosnými lyžinami je velmi těžké porouchaný vozík s uživatelem sedícím na něm kamkoliv naložit k přepravě.

Nemyslím si, že by některá ze složek integrovaného záchranného systému byla přímo určena pro řešení této situace. Jde zde víceméně o servisní problém, obdobný porouchanému automobilu. Mám za to, že techniku k tomuto účelu výslovně určenou nebude mít k dispozici nikdo z běžných složek, včetně hasičů. Navíc, obrátit se ihned na hasiče by se mohlo vozíčkáři velmi „prodražit“, neboť hasiči nejsou k tomuto účelu primárně určeni (i když by to pravděpodobně mohli nějak zvládnout) a je otázkou, zda by takovou žádost nepovažovali za jejich zneužití. Věc by spíše možná dokázala řešit nějaká běžná přepravní společnost, zvyklá převážet např. domácí bílou elektroniku, nebo velké balení čehokoliv. Vyřešit by to šlo pomocí běžného dodávkového, či nákladního automobilu, se zvedací rampou. Takovýto přepravce ovšem v uvedeném případě nebývá ihned k dispozici. Navíc je to nesystémové řešení.

Doporučil bych nejspíš tyto způsoby řešení:

1) V případě, že se porucha stane v blízkosti servisní pobočky prodejce porouchaného vozíku, je dobré se pokusit se žádostí o pomoc kontaktovat nejdříve tento servis. Ten by samozřejmě situaci mohl vyřešit nejlépe (třeba i rychlou opravou přímo na místě, pokud by to bylo možné). Většina z velkých, seriózních prodejců EIV v ČR se vždy většinou snaží svému klientovi, na telefonickou žádost, nějak urychleně pomoci. A to i na poměrně velkou vzdálenost. Vzhledem k současným, ekonomickým možnostem těchto prodejců je však pravděpodobné, že již nikdo z nich nebude mít pro tyto účely zřízenou žádnou nepřetržitou, tísňovou, telefonickou službu, která by byla schopna situaci obratem zvládnout. Většinou z důvodu stále se snižujících plateb distributorům od zdravotních pojišťoven tyto služby, pokud je měli zřízeny, distributoři zrušili. Dovolat se tak půjde většinou pouze v pracovní době.
2) Pokud se takto problém nevyřeší a situace se vozíčkáři stane ve městě, které má svou vlastní Městskou policii, či těsně okolo města, asi bude nejvhodnější požádat o pomoc telefonicky zmíněnou MP. Městská policie by měla důvěrně znát prostředí města, a pokud sama odpovídající techniku nevlastní (což bude asi takřka vždy pravidlem), mohla by vědět na koho se z města obrátit, kdo by mohl pomoci. Tato metoda ale nebude využitelná v místech bez vlastní MP.
3) V takovém případě by bylo možná dobré pokusit se obrátit na Policii ČR. I ta by mohla vědět kam se obrátit. Ovšem, ani zde si nejsem jist, zda by se situaci podařilo s její pomocí vyřešit.
4) Účinnou metodou řešení by mohlo být, pokud v místě existuje specializovaný přepravce vozíčkářů, s mikrobusem vybaveným zvedací plošinou, pokusit se kontaktovat jej. Takový dopravce sice většinou má velmi nabitý program, ale v tomto akutním, výjimečném, havarijním případě by mohl být schopen, do nějaké doby pomoci.
5) Pokud by nepomohl nikdo ze jmenovaných, bylo by vhodné pokusit se telefonicky kontaktovat nejbližší městský, nebo obecní úřad. I zde by bylo možné najít pomoc. I zde by, na základě dobrých znalostí místních poměrů, mohli pracovníci úřadu, prostřednictvím nějakého místního dopravce, zprostředkovat účinnou pomoc. Úřady některých velkých měst navíc mohou mít k dispozici, pro tyto potřeby jeden přizpůsobený automobil, kterým dokáže MÚ účinně pomoci. Mnohým větším městským, či obecním úřadům je totiž tento problém znám a ty, které pochopí jeho závažnost, se pokusí i tyto mimořádné, závažné situace nějak ošetřit. Většina z takovýchto se snaží, pokud nemají vlastní potřebný automobil, uzavřít příslušnou dohodu s některým z dopravců, či s více dopravci najednou, kteří jsou schopni tuto situaci řešit.

Zde je však potřebné zdůraznit, že takovéto výjimečné havarijní situace jsou velmi zřídkavé, až zcela výjimečné a příslušným úřadům se příliš nevyplatí do jejich řešení investovat velký objem prostředků. Proto se může stát, že takovouto situaci příslušný úřad řešit vůbec neumí, nebo nemá zájem řešit. A to přesto, že by občanům žijícím v místě měl pomáhat a tuto problematiku neupozaďovat.
6) Teprve po vyčerpání všech předchozích možností, u kterých byly všechny pokusy neúspěšné, by se měl vozíčkář obrátit telefonicky na hasiče. Jako první volba by se ale tahle varianta nejspíš doporučit nedala a to z výše uvedeného důvodu.
7) Pokud by však nevyšla vůbec žádná z uvedených variant pomoci (což je velmi nepravděpodobné), poté by se vozíčkář už asi pouze musel obracet na okolojdoucí lidi se žádostí o jejich pomoc. A to buď osobní, nebo prostřednictvím jejich „konexí“.