Vaše domněnka, obsažená v dotaze, je zcela správná. Každý praktický lékař a specialista, kteří mají smlouvu se zdravotními pojišťovnami, mají od každé pojišťovny stanoven tzv. „limit“ do výše kterého mohou bez problémů předepisovat léky, či zdravotnické prostředky (dále jen ZP) plně, nebo částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Limit je odvozen od počtu a složení jeho pacientů a hlavně od celkové výše předepsaných léků a ZP v předcházejících letech. Pokud lékaři tento limit za kalendářní rok překročí, musí velmi dobře zdůvodnit proč se tak stalo. Pokud příčina překročení jejich limitu nebude dobře zdůvodnitelná, pojišťovna je za překročení sankcionuje a rozdíl od nich může požadovat uhradit.

Předpis léků Vám, jako člověku, který není pacientem předepisujícího lékaře, je samozřejmě pro lékaře nezdůvodnitelný. Nevím, kolik Vaše léky stojí, ale limit předepisujícího lékaře by samozřejmě zatížily, bez možnosti odůvodnění pojišťovně. O tuto částku by tedy lékař měl méně pro pacienty, kteří jsou u něj registrováni. Proto se, zcela logicky, každý lékař předpisu léků a ZP pro jiné pacienty velmi brání. Není to ani tak o jeho neochotě, jako o tom, že musí dodržovat podmínky smluvené s pojišťovnou. Samozřejmě, že nemalou, ne-li rozhodující roli hraje i to, že „cizího“ pacienta dobře nezná, nezná jeho aktuální zdravotní stav a za této situace se prostě neodváží mu na jeho vyžádání předepsat jakékoliv léky. Mohlo by se stát, že by ho také mohl velmi poškodit na zdraví, či dokonce ohrozit na životě. Proto si tento postup nikdo z léků nedovolí.

Nevím, jaký komentář lékařka, která Vám odmítla léky předepsat, měla, ale mám za to, že v tomto případě byste měla mít pro její odmítnutí pochopení. Její postup v této situaci byl plně legitimní.