2Znovu chodit po poškození míchy?
...Je to nadějné, říká vědkyně
Polský hasič začíná po transplantaci čichových buněk do postižené míchy znovu chodit. Podle vědkyně Evy Sykové je to nadějné, ale je to pokus, jenž nemusí vždy vyjít. Jiná cesta ale pro pacienty není.
Video ke shlednutí zde
Diskuse
Ono je hlavně potřeba přestat okecávat, proč to u nás nikdo z nadřízených orgánů nechce povolit a hlavně se snažit konat. Je už potřeba po létech výzkumů v laboratořích přejít na lidi. Jinak se nehne výzkum kupředu. A to platí pro celý svět. Chápu opatrnost, ale už 11 let se zkouší na myších a tohle je snad první případ, kdy zkusili člověka.
Každý chápe, že to je jen jistá naděje, že to není spasitelný lék, ale na druhou stranu jinak než na člověku se chyby nedozvý žádný výzkumník. Asi záleží hodně na typu postižení a rozsahu zranění, ovšem cesta kupředu je jedině zkouška na živém postiženém
Zdravím všechny vozíčkáře a obětavé lidi, kteří nám pomáhají,
Jsem zklamaný postupem p. Prof. Sykové. Když jsem poslouchal výše zveřejněný rozhovor, tak všechny metody „znají a dělají“. Tak proč nejsou aspoň reálné klinické studie se spinálním poraněním s uvedenými metodami?
Před 5 lety jsem s p. Sykovou mluvil osobně, a informovala mne o tom jak se snaží získat certifikace na klinické studie právě s možností přemostění poškozeného místa směsí speciálního hydrogelu a nanovláken, které vytvoří most po němž poroste nová nervová struktura. Do toho bude implementace namnožených kmenových buněk, nasměrovaných k tvorbě míšní buněčné struktury. Bylo to to nejkomplexnější o čem jsem do té doby slyšel. Správnost postupu byla podložen výzkumem u tzv. miniaturních prasat, které prý dokázaly po navození míšní léze znovu chodit.
Uběhlo několik let, kdy jsem jen slyšel, že se pracuje na certifikaci, a nakonec jsem zjistil, že se zájem od spinálních pacientů přesunul jinam.
Věřím, že není jednoduché získat povolení ke klinickým zkouškám. Ale na druhé straně PROČ? Kde je ten zájem který to brzdí. Skutečně bez klinických zkoušek se to neobejde a věčně se nadá čekat, až to bude na 110% bezpečné bez těchto zkoušek. Vidím v tom opět malou Českou průbojnost prosadit nadějné metody. Alibismus a neochotu orgánů, které kladou nesmyslně přísné požadavky. A koneckonců v tom vidím i obrovskou loby farmaceutických a zdravotnických firem, které nemají zájem lidi vyléčit, ale pouze léčit. To je jednoznačně vidět třeba na léčbě pacientů s cukrovkou mající ischemickou chorobu dolních končetin, se syndromem diabetické nohy.
Radimír Beseda
