16.11.2017
Celá ČR
Úřady
CZEPA

Platný podle podmínek novely od 2018. Vyplňte prosím anonymní dotazník.



« zpět na výběr

Příspěvek na auto


Vyplňte prosím anonymní dotazník k odsouhlasené novele příspěvku na motorové vozidlo platné od 1.ledna 2018. Váš názor nás zajímá. O výsledek dotazníku se budeme moci opřít při případném připomínkování novely.

Děkujeme CZEPA

 


 

 

Změny od 1. ledna 2018

Od 1. 1. 2018 bude platná novela zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Tento zákon mimo jiné mění podmínky příspěvku na zvláštní pomůcku - motorové vozidlo. Krátí se lhůta pro přiznání příspěvku (na 7 let), ale také se upravují kritéria pro výpočet částky příspěvku.

Do konce roku 2017 se výše příspěvku na motorové vozidlo přiznává podle tří kritérií:

(1) četnost a důvody dopravy, (2) příjem osoby a osob společně posuzovaných, (3) celkové sociální a majetkové poměry.

 

Příjem jako jediné kritérium

Od ledna 2018 bude platit jediné kritérium pro stanovení výše příspěvku: příjem osoby a osob společně posuzovaných, podle násobků životního minima – za uplynulé čtvrtletí (u OSVČ podle posledního odevzdaného daňového přiznání). Žadatel si tedy musí vypočítat životní minimum své/své rodiny a současně spočítat příjmy své/své rodiny.

 

Jak se počítá životní minimum?

V souvislosti s příspěvkem na koupi motorového vozidla je důležitým parametrem životní minimum (ŽM) žadatele a společně posuzovaných osob. Jak si ho spočítáte? Podrobné informace viz.: http://www.mpsv.cz/cs/11852

 

Pokud klient žije zcela sám, bez společně posuzovaných osob, je stanovena částka ŽM 3.410,- Kč.

 

Pokud se s klientem posuzují i společně posuzované osoby (zjednodušeně rodiče, děti, manželé, druh/družka, registrovaní partneři; včetně těch, kteří se přechodně zdržují mimo byt), sčítá se ŽM:

První osoba v domácnosti                      3.140,- Kč
Druhá a další osoba v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem 2.830,- Kč
nezaopatřené dítě do 6 let                      1.740,- Kč
nezaopatřené dítě věku 6 až 15 let         2.140,- Kč
nezaopatřené dítě věku 15 až 26 let       2.450,- Kč

 

Co je považováno za příjem?

V souvislosti s příspěvkem na koupi motorového vozidla je důležitým parametrem příjem osoby a společně posuzovaných osob za uplynulý měsíc. Podrobné informace viz.: http://www.mpsv.cz/cs/11852.

 

Za započitatelný příjem JE POVAŽOVÁN příjem zaměstnance, příjem OSVČ, příjem z invalidního/starobního důchodu, příjmy z nájmu, dávky nemocenského pojištění, podpora v nezaměstnanosti, výživné, vybrané dávky státní sociální podpory (přídavky na děti, rodičovský příspěvek), příspěvek na živobytí. Mezi příjmy se NEPOČÍTÁ: příspěvek na péči (příjemcem je klient), příjem příspěvku na péči, pokud ho pobírá fyzická osoba z okruhu společně posuzovaných osob (pečující rodinný příslušník), náhrady škody, nadační příspěvky, stipendia, příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku.

 

Výše příspěvku na motorové vozidlo

Výši příspěvku, přiznaného podle násobku životního minima (ŽM), jak je uvedena v novelizovaném zákoně, citujeme:

 

„Výše příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení motorového vozidla činí:

a) 200 000 Kč, je-li příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných nižší nebo roven osminásobku částky životního minima jednotlivce nebo životního minima společně posuzovaných osob podle zákona o životním a existenčním minimu nebo je-li tento příspěvek poskytován nezletilé osobě,

b) 180 000 Kč, je-li příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných vyšší než osminásobek částky životního minima uvedeného v písmenu a), avšak nižší nebo roven devítinásobku této částky, 

c) 160 000 Kč, je-li příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných vyšší než devítinásobek částky životního minima uvedeného v písmenu a), avšak nižší nebo roven desetinásobku této částky,

d) 140 000 Kč, je-li příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných vyšší než desetinásobek částky životního minima uvedeného v písmenu a), avšak nižší nebo roven jedenáctinásobku této částky,

e) 120 000 Kč, je-li příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných vyšší než jedenáctinásobek částky životního minima uvedeného v písmenu a), avšak nižší nebo roven dvanáctinásobku této částky,

f) 100 000 Kč, je-li příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných vyšší než dvanáctinásobek částky životního minima uvedeného v písmenu a).“

 

Snaž se a dostaneš míň

CZEPA klienty s poškozením míchy motivuje k aktivnímu přístupu k životu. Jsme přesvědčeni, že v zájmu každého jednotlivce i celé společnosti je, aby se i lidé se zdravotním postižením vrátili k původnímu způsobu života či co nejrychleji našli nové cesty, jak se realizovat a žít co nejkvalitnější život. Vzdělávání a zaměstnání k aktivnímu životu patří.

 

Člověk se zdravotním postižením v sobě musí najít motivaci a odhodlání, aby se do pracovního procesu zapojil; dlouhodobě vyvíjet zvýšené úsilí, aby si práci udržel(a); aktivním používáním kompenzačních pomůcek (např. vozík) dochází k jejich většímu opotřebení, dojížděním za prací vznikají zvýšené náklady na dopravu a opotřebení vozidla. Jsme přesvědčeni, že člověk, který překonává své zdravotní postižení a svým aktivním přístupem přináší společnosti a státu výhody (odvody do rozpočtu), by měl být podporován a motivován.

 

Přesto z novely zákona vyplývá, že čím více se osoba se zdravotním postižením a jeho/její blízcí budou snažit o zvýšení životního standardu, tím menší příspěvek na koupi motorového vozidla žadatel dostane. Bez ohledu na četnost a důvody dopravy.

 

Znění novely z uvedeného důvodu vnímáme jako výrazně demotivační. Nastavení systému „čím víc pracuješ – tím míň podpory dostaneš“ nepovažujeme za férové, může způsobit sociální neklid.

Galerie k článku

« zpět na výběr
logo BOrej | 13:25:14 | 16.11.2017

Myslím si, že sociální neklid novela nezpůsobí. Pracujících vozíčkářů, kteří vydělávají peníze ve velkém moc není.

logo Jiří Salmon | 13:03:25 | 19.11.2017

Ještě bych soudruhům a STBákům ve vedení našeho státu poradil jak ušetřit nejvíc: více důchodců a lidí na vozíku ve zdrav. zařízeních usmrcujte.

Státu nic nepřinášejí a jenom stojí peníze, pořád něco chtějí a vykřikují.

logo Josef Fučík | 18:18:33 | 25.12.2017

Nové podmínky zákona se mi nelíbí. Např. Hlásit cokoli co se se mnou zrovna děje nějakému úřadu je absolutní blbost. 90% klientů našeho ústavu při hospitalizaci si na úřad práce ani nevzpomene. Jsou rádi, že transport a pobyt v nemocnici aspoň přežijí. To že sem hospitalizovaný, a vše ostatní, má v době počítačů úřadu vyskočit automaticky ze záznamu neschopenky, příjmu do nemocnice, záznamů z osobního, atd. Příspěvek má dostat káždý bez jakékoli administrativy a to plošně podle diagnózy - stupně postižení. A pokud je bohatý, má mít možnost daňových a dalších asignací, aby se sám rozhodl, komu z prospěšných organizací pošle svoje peníze. Jinak je to těžce diskriminační, úřednické a přebyrokratické. Stejně státní úředníci nestíhají, tak proč je přetěžovat pitomostma. (Já například mám vysokou mzdu, ale jen na papíře, protože si ji neberu a celou nechávám v ústavu potřebnějším /,,na charitu"./ Tzn když budu posuzován, nedostanu ani vindru, i když žiji z cca. 8 700,- Kč měsíčně (příjem z vlastního podnikání). Tvůrci zákona - používejte selský rozum!! Bude život pro obyvatele ČR, i ty postižené o mnoho jednoduší!

logo Zdeněk Žižka | 11:53:08 | 03.01.2018

Je nutné si uvědomit, že "příspěvek na zvláštní pomůcku - motorové vozidlo" je SOCIÁLNÍ dávkou. Tedy jedná se o pomoc lidem, kteří z důvodu zákonem definovaného zdravotního stavu nejsou objektivně schopni si sami zajistit svými prostředky v současných podmínkách ČR svou mobilitu. Proto jim společnost přispívá na, pro ně jediný možný prostředek dopravy - auto. Příspěvek na auto (jak se zkráceně říká) je totiž současně výrazem toho, že hromadná doprava u nás, ani po cca 28 letech (od roku 1990) není plně bezbariérová a soukromé, či městské speciální dopravní kapacity určené handicapovaným občanům nejsou svou kapacitou ani zdaleka postačující. V některých místech ČR nejsou k dispozici vůbec. Automobil tak je zatím stále ještě v mnoha případech JEDINOU možností, jak těmto lidem zajistit jejich dopravu. Za této situace nelze limitovat možnost poskytnutí příspěvku aktivitou, či dokonce pracovním zařazením žadatele o příspěvek.

V této souvislosti je třeba zdůraznit několik holých faktů. V komunitě lidí po úraze páteře, nebo se spinální diagnózou (chcete-li) je v současnosti bohužel poměrně malé procento těch, kteří pracují, nebo jsou ekonomicky aktivní. Z tohoto malého procenta pracujících vozíčkářů je mým hrubým odhadem možná pouze tak cca 150 - max. 250 lidí z celé ČR s vysokým příjmem (a to se obávám, že jsem ještě opravdu velký optimista). Je nutné si uvědomit, že zde mluvíme o příjmu získaném z výdělečné činnosti, nikoliv o majetkových poměrech žadatele, či jeho rodiny (toto kritérium pro poskytnutí příspěvku bylo naštěstí nyní novelou zákona zcela zrušeno!). Aby těch čísel však nebylo málo, tak je nutné vyzdvihnout navíc jeden fakt, který si velmi často naše komunita lidí po míšních lézích neuvědomuje. Ač se nám to mnohým z nás líbí, nebo nelíbí, lidí se spinální diagnózou je v celkové populaci vozíčkářů a diagnóz, které jsou indikací pro poskytnutí zmíněného příspěvku, opravdu poměrně velmi malé procento. Mým hrubým odhadem jen cca tak 10% všech vozíčkářů (bohužel, oficiální statistiky v tomto směru v ČR neexistují). A to přesto, že je naše komunita ekonomicky a pracovně pravděpodobně ze všech postižení nejaktivnější a ve společenském a kulturním životě je nesporně nejvíc ze všech vozíčkářů vidět a slyšet. Současně nejspíš i nejvíc pracujících vozíčkářů bude těch s míšní lézí.

Z uvedeného přehledu lze tedy jasně dovodit, že není vhodné vzít jako kritérium pro výši poskytnutého příspěvku ekonomickou, společenskou, či školní aktivitu žadatele. Tento přístup by totiž zvýhodnil pouze velmi malé procento žadatelů o příspěvek a naprostou většinu současných žadatelů by naopak značně znevýhodnil.

Za této situace probíhala několik let spousta velmi komplikovaných jednání o úpravě zákona, na jehož základě je zmíněný příspěvek poskytován. Původní znění zákona vzniklo za tzv. "Drábkovy deformy" a bylo značně restriktivní. Plnění některých podmínek bylo tehdy až absurdní. A výsledkem byl nejednou i "příspěvek" v komické výši 10 000 Kč. Hledal se tedy kompromis jak nejlépe nastavit podmínky pro poskytování tohoto příspěvku.Ten pak musel být především politicky průchodný.

Mám za to, že výsledné znění zákona se podařilo, že nyní platný kompromis velmi pomáhá drtivé většině žadatelů o příspěvek k získání jeho mnohem vyšší výše než dříve a nový nárok vzniká o 3 roky dříve! Současně odpadlo až nedůstojné zjišťování majetkových poměrů žadatele a jeho rodiny! Taktéž odpadlo prokazování "četnosti dopravy", které bylo stejně absolutně nedoložitelné, neprokazatelné, neobjektivní a každý žadatel si vymyslel pakticky cokoliv. A to vše bylo "cílem cvičení".

Teď to tedy vypadá, že jsem proti tomu, aby ti z nás, kteří jsou ekonomicky aktivní a pracující byli nějak zvýhodněni a "odměněni" za svou aktivitu. Za to, ze odvádějí ze své práce daně a další odvody státu. Z toho mě však nikdo nemůže podezírat, neboť já sám jsem jedním z nich. Jsem si naopak jist, že argumety obsažené v článku jsou správné. Ať již jde o značně zvýšené náklady pracujících vozíčkářů, či opotřebení všech jejich kompenzačních pomůcek (včetně auta), apod. Ale současně musím zdůraznit, že zvýhodnění nás ekonomicky aktivních nemůže jít k tíži velké většiny zbytku "neaktivních" vozíčkářů! Často totiž tito lidé ani být aktivní bohužel, z mnoha různých důvodů, objektivně nemohou. Nemohou tedy být dále "trestáni" snížením jejich mobility.

Zvýhodnění ekonomicky aktivních vozíčkářů (pracujícich nebo studujících, či jinak společensky aktivních) bych tedy já viděl spíše někde v oblasti příspěvku na mobilitu, kde by měsíční částka pro ně měla narůst např. až někam k částce 4 000 Kč/měs. Nikoliv však v oblasti vyššího příspěvku na auto, který je již dnes z mnoha stran bohužel terčem značně kontroverzních výroků různých politiků a úředníků...

Závěrem bych chtěl dodat, že ať už je autorem výše uvedeného článku kdokoliv, považuji jej za značně nefér! Autor se vůbec nezabývá neskutečně zlepšenými podmínkami pro poskytování příspěvku oproti dřívějšku (částka 8 násobku životního minima, která je kritériem pro poskytnutí plného příspěvku je opravdu vysoká a dosáhne jí málokdo z žadatelů a současně se vůbec nehodnotí majetkové poměry žadatele a jeho rodiny) a zcela nekriticky se snaží lobbovat za velmi malou a úzkou skupinu žadatelů o příspěvek. A to přesto, že zcela nesporně všechny mnou výše uvedené argumenty a souvislosti také dobře zná. A to je mi, jako jednomu ze spolutvůrců úspěšné a argumentačně velmi náročné novely zákona upřímně líto!

logo Jitka B. | 15:29:36 | 04.01.2018

Hezký den, ano, mnohé uvedené je pravda. Sice spousta lidí s handicapem nepracuje, ale pracovat by mohla. Ovšem proč by to dělali, když je pohodlnější a výhodnější nepracovat. A tohle přesně je jeden z důvodů, proč se do toho ta spousta nehrne, nejsou nijak motivováni. Výhody z toho (kromě určitého finančního přilepšení a možná nějaký ten sociální kontakt k tomu) nejsou. Pracuješ, tak plať víc, protože si na to vyděláš. Což je samozřejmě blbost. Já si myslím, že je chyba, že se přestal posuzovat účel dopravy. Ale musel by se pojmout jiným způsobem.

logo Zdeněk Žižka | 16:56:43 | 04.01.2018

Názor paní Jitky B. (bohužel nevím kdo to je, tak k ní přistupuji jako k neznámému člověku) je opravdu zcela mimo realitu současného pracovního trhu v ČR. Ano, nesporně existuje velmi malé procento (až zanedbatelné) těch, kteří k věci přistupují tak, jak popisuje. Jeji názor ovšem opět vychází hlavně ze zkupiny těch nejschopnějších, tedy spinálních diagnóz. Ale kvůli nim nelze celý systém postavit tak, aby zvýhodnil vždy jen pracující handicapované.

Hlavním důvodem, proč obecně handicapovaní nepracují je totiž jejich zdravotní stav, kvůli kterému pobírají také plný ID. Podíváme-li se na rozdělení. Velmi velké procento z nich je objektivně, pro jejich nízké zbytkové schopnosti, event. nízkou kvalifikaci a v neposlední řadě nízkou "sociální inteligenci", či "sociální schopnosti" a další podmínky tzv. "nezaměstnatelných". Další ohromnou skupinou jsou handicapovaní senioři. Tito lidé by byli motivující legislativou poškozeni jako první. A to přesto, že sami nejsou vůbec schopni tento stav změnit.

Odhlédneme-li však od nich, tak největším problémem je na našem trhu prakticky mizivý zájem zaměstnavatelů zaměstnávat handicapované a vytvářet pro ně odpovídající podmínky! Stát pro ně nevytváří dostatečně motivující podmínky pro zaměstnávání těchto lidí a navíc jim staví různé byrokratické bariéry. Zjednodušeně řešeno - zaměstnávat tyto osoby jim značně komplikuje podnikání a většinou jsou méně výkonní, než zdravý zaměstnanec. Mnoho z nich za těchto podmínek není ochotno do toho jít. Další skupina těchto zaměstnavatelů, možná, že většina, se zaměstnávání handicapovaných pouze "lidsky" bojí, protože s nimi nemají žádné zkušenosti. Bojí se značných problémů a komplikací. Špatně se jim vysvětluje, že zbytečně.

Navíc zaměstnavatelé, kteří jsou ochotni zaměstnávat, mají často představu, že handicapovaný bude denně dojíždět na plný úvazek k nim do místa výkonu práce. Ale takové práce není většina handicapovaných vůbec schopna. Zaměstnavatelé nejsou dostatečně pružní. Neumožňují částečné úvazky, dělené pozice pro několik zaměstnanců, střídavě práci z domova, apod. K tomu nesmíme zapomenout na fakt, že jsou u nás regiony s vysokou nezaměstnaností, kde na jedno místo vhodné pro handicapovanou osobu je evidováno až 400 zájemců! A tuto dnešní situaci opět nemůžou handicapovaní nijak ovlivnit a za tento stav by byli sankcionováni.

Přestat posuzovat účel a četnost dopravy samozřejmě nebyla chyba! V praxi si každý vymyslel co chtěl a úředníci neměli žádnou šanci ověřit si pravdivost jeho tvrzení. Na základě těchto tvrzení pak byli handicapovaní zvýhodňováni. Jedinou možností, jak pojmout toto dokažování seriózně, by bylo povinné vedení "knihy jízd"! Už vidím, jak by se na tuhle povinnost tvářili handicapovaní či pečující osoby, kerým by to velmi komplikovalo život!

Prostě vše má své pro i proti. Pokud u nás nebudou existovat dostatečné podmínky a možnosti pro práci handicapovaných, nemůže být legislativa postavena výhradně motivačně! Poškozovalo by to velkou většinu z nich. Jedinou možnost snad vidím v případě výrazného zvýšení příspěvku na mobilitu pro aktivní, pracující, či studující handicapované. Nebo ve zkrácení lhůt pro možnost poskytnutí příspěvku na pořízení kompezační pomůcky, apod.

logo CZEPA | 11:02:53 | 10.01.2018
Novela zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením přináší od ledna 2018 řadu pozitivních změn. Přesto CZEPA nesouhlasí s novelou příspěvku na motorové vozidlo z principiálních důvodů:
- Filozofické nastavení aktuálních kritérií nepovažujeme za šťastné. Stát by měl podporovat pracovní aktivitu svých obyvatel. Nikoli své zdravotně postižené občany, kteří vyvíjejí zvýšené úsilí při výkonu práce, demotivovat přiznáním nižšího příspěvku.
- Nastavení novely jde proti trendům Evropské unie. EU v rámci Evropských sociálních fondů za uplynulé desetiletí vynaložila miliardy eur (stovky miliard Kč) na podporu vzdělávání a zaměstnávání ohrožených skupin na trhu práce (včetně osob se zdravotním postižením - OZP). ČR naproti tomuto trendu nastavila legislativu příspěvku na auto systémově tak, že pracující OZP dostanou nižší podporu.
- Automobil považujeme za prostředek kompenzující zdravotního postižení, který má vytvářet podmínky pro možnou integraci OZP. 
- Novelizovaným nastavením příspěvku je integrovaná osoba se zdravotním postižením ​znevýhodněna. Čím víc se snažíš, tím méně dostaneš.
- Pracující OZP přispívá do systému, odvádí do státního rozpočtu daně a je tak pro systém menší zátěží než nepracující osoba s hendikepem. Ale jako pracující osoba ​je nastavením podpory znevýhodňována.
- Doložení pracovní smlouvy, dokladu o přijetí do vzdělávacího zařízení či místní kontrolu považujeme za nástroje prokazující četnost a důvody dopravy. V zákoně je dlouhodobě platná povinnost vrátit příspěvek či poměrnou část, pokud se prokáže, že osoba uvedla nepravdivé či zkreslené údaje.​
logo Zdeněk Žižka | 11:57:53 | 10.01.2018

Je mi líto, ale opětovně nemohu souhlasit s takto jednostranně postaveným názorem CZEPA (je mi líto že neznám autora odpovědi). Filozofické nastavení zákona je všem konkrétním žadatelům celkem lhostejné. Je zajímá, jaký dopad to bude mít na každého konkrétního uživatele. Na každého z nich. A v případě, kdy je pracovní trh v ČR v současnosti nastaven tak, jak je a podmínky pro zaměstnávání těchto osob jsou takové, jaké jsou, musí být dávky zaměřeny na drtivou většinu handicapovaných, nikoli na jejich nepatrný výsek. Hranice pro maximální výši příspěvku je navíc nastavena tak vysoko, že opět drtivou většinu pracujících vozíčkářů nijak nelimituje. Není tedy pravdou, že jsou všichni vozíčkáři za svou aktivitu trestáni.Tedy ani to, že je integrovaná osoba znevýhodněna. (A autor textu to dobře ví.) Je mi líto. Týká se to pouze lidí s velmi vysokými příjmy (na české poměry). Celkově v počtu řádově odhadem jedné, či dvou stovek. Navíc jim často násobek životního minima (celkovou částku příjmu) výrazně vylepšují děti a společně posuzované osoby. Tedy podporovat aktivitu ANO, ale u jiných dávek než u automobilu. Evropskou unií a jejími trendy bych v této souvislosti raději vůbec neargumentoval. To už je zcela o něčem jiném... Automobil je sice velmi důležitou kompenzační pomůckou, ale přetrvává u něj bohužel stále trend postavit ho u příspěvků do jiného režimu, než ostatní pomůcky. Proč - je asi každému jasné. A doložením pracovní smlouvy, či potvrzení o studiu nejde četnost dopravy doložit vůbec. Tyto doklady o ní nic neříkají. Možná by bylo vhodnější trochu popřemýšlet o jiných formách zvýhodnění aktivních osob, než věc stále tlačit do příspěvku na auto, který zvýhodní minimum lidí, oproti stávající úpravě.

logo Ivan Kebísek | 08:10:01 | 21.02.2018

Zajímalo by mě,které hlavy pomazané tuhle Kalouskovinu vymysleli. Jsem pracující vozíčkář a auto pro svoji dopravu používám denně. Těžko bych z té mé almužny čemu říkají naši poslanci příjem (myslím tím invalidní důchod) vyžil. Dopadne to zase tím stylem,že ten co pracuje bude po zásluze potrestán. Hlavní věc že se štědře dotují poslancům přispěvky na dopravu,bydlení,jídlo v poslaneckém bufetu a v neposlední řadě hodnotné výplaty a to vše za takové paskvily, kteté prosazují,jako je tenhle. Fakt motivace pro život...jen tak dál.

<< >>